Shrnutí zásadních připomínek SVOL k návrhu novely stavebního zákona:

• Vyjmutí rozsáhlé novely zákona o ochraně přírody a krajiny

Rozsáhlá novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, věcně nesouvisí se stavebním zákonem. Její zařazení do návrhu SNT je nesystémové, procedurálně nepřijatelné a obchází standardní odbornou i politickou debatu. 
Tento zákon není prováděcím předpisem stavebního zákona – chrání samostatný, ústavně relevantní veřejný zájem. Proto musí být projednán samostatně, nikoliv jako „přílepek“.
Vyjmutí této části novelizace nebrzdí stavební zákon. Naopak chrání kvalitu legislativního procesu a právní jistotu všech dotčených subjektů.

• Zachování postavení orgánů státní správy lesů (OSSL)

Orgány státní správy lesů musí zůstat dotčenými orgány ve stavebních řízeních.

To platí zejména pro:
- stavby do 30 metrů od okraje lesa,
- zásahy do ochranného pásma lesa,
- dělení a změny využití lesních pozemků.

OSSL musí vydávat závazná stanoviska, nikoliv pouze vyjádření. Proč je to zásadní?

- pouze závazné stanovisko umožňuje skutečnou ochranu lesa,
- vyjádření je procesně slabé a negarantuje ochranu veřejného zájmu,
- lesní zákon vyžaduje odborné posouzení konkrétních dopadů.

Vyjádření je procesně slabé a negarantuje ochranu veřejného zájmu na ochraně lesa, který je chráněn platným lesním zákonem. Oslabení odborných a závazných nástrojů ochrany lesa se neprojeví proti státu, ale proti jednotlivým vlastníkům lesa, kteří nemají srovnatelné procesní kapacity.

•  Odborné kapacity nelze „přesunout na papíře“

Argument, že agenda státní správy lesů bude jednoduše přesunuta z ORP na nové úřady rozvoje území, považujeme za nereálný. Agenda OSSL je dnes na obcích s rozšířenou působností často zajišťována v rozsahu 0,2–1 úvazku. Tito odborníci automaticky nepřejdou na nové úřady. Lesnictví je dlouhodobě personálně poddimenzované. Pokud by stavební úřady měly vykonávat působnost státní správy lesů, musely by navíc splňovat kvalifikační požadavky podle § 47 odst. 4 lesního zákona.
Kritika současného modelu státní správy lesů není důvodem k jejímu oslabení, ale k reformě. Navrhovaná novela však ochranu lesa neprofesionalizuje – naopak ji rozplývá v obecné stavební správě.

• Dělení lesních pozemků – prevence neobhospodařitelných zbytků

U dělení lesních pozemků pod 1 ha je nezbytné vázat povolení záměru podle § 216 stavebního zákona na závazné stanovisko OSSL.

Cílem je zabránit:

- vzniku neobhospodařitelných zbytkových parcel,
- zvyšování rizika degradace lesa,
- budoucím územním konfliktům.

Nejde o administrativní zátěž, ale o prevenci dlouhodobého systémového problému.

• Územní plánování a role OSSL

Orgány státní správy lesů musí mít v procesu územního plánování možnost:

- hodnotit dopady návrhů územně plánovací dokumentace (ÚPD) na lesy,
- uplatňovat závazná stanoviska,
- prosazovat vymezení nezastavitelného území od okraje lesa,
- chránit dlouhodobé plnění funkcí lesa.

Tato stanoviska musí být do ÚPD závazně zapracována, nikoliv pouze „vzata na vědomí“.

•  Nelze přesunout rozhodování o odnětí lesa do fáze ÚPD

Územně plánovací dokumentace řeší koncepci území, nikoliv konkrétní záměry. V této fázi nelze kvalifikovaně posuzovat konkrétní stavební projekty ani jejich skutečné dopady na les. Závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 lesního zákona musí být vydáváno ke konkrétnímu záměru. Přesunutí rozhodování o odnětí lesa (§ 13 a § 16 lesního zákona) do fáze ÚPD by znemožnilo odborné posouzení, oslabilo ochranu lesa, vedlo k právní nejistotě.

• Posílení práv vlastníků lesa jako protiváha k infrastruktuře

Zaznamenáváme snahy posilovat postavení vlastníků technické infrastruktury při stanovování ochranných pásem a rozšiřovat vliv investorů v územním plánování dopravních a technických staveb.
Takový trend je nebezpečný, pokud nebude současně posíleno postavení vlastníků lesa. Soukromí vlastníci lesů nesou odpovědnost za hospodaření,  plní veřejné funkce lesa,  zajišťují ekologickou stabilitu krajiny.
Jejich procesní postavení nesmí být dále oslabováno.

Stanovisko SVOL ke stažení ve verzi .pdf