V České republice je na 290 tisíc vlastníků, kteří vlastní les do výměry 50 hektarů. V 97 % se jedná o lesní majetek do 10 hektarů. Tito vlastníci lesů ve většině případů nemají potřebné kapacity a nejsou schopni realizovat vytěžené dříví na trhu.
V rámci probíhající kůrovcové kalamity zůstali právě vlastníci lesů malých výměr v důsledku nefunkčního modelu státní správy lesů i neefektivního systému činnosti odborného lesního hospodáře prakticky bez jakékoliv pomoci státu při ochraně lesů i následné obnově a výchově lesních porostů.
Přitom i jejich lesy plní rozličné ekologické, sociální a ekonomické funkce využívané širokou veřejností, které lze nejlépe zajistit právě a jen trvale udržitelným lesním hospodařením. Vedle nutnosti podpory biologické rozmanitosti lesů a jejich adaptace na současné klimatické změny u nich nelze opomenout ani potřebu hospodářského rozvoje venkovských oblastí.
V zemích střední Evropy s podobným společenským i hospodářským postavení lesů (Bavorsko, Rakousko, Sasko), ale i ve skandinávských zemích s vysokým ekologickým akcentem v lesním hospodářství a důrazem na jeho udržitelnost (Finsko, Švédsko), je ze strany státu dlouhodobě věnována sdružování vlastníků lesů malých výměr velká pozornost a podpora. V České republice se však situace v této oblasti za uplynulých 30 let v podstatě nikam neposunula. Historický vývoj v Československu po roce 1948 a důsledky násilné kolektivizace zanechaly určitou nechuť ke sdružování. Sdružování vlastníků lesů malých výměr, o jehož podporu a legislativní ukotvení do zákona o lesích usiluje SVOL, je však naprosto z jiného "soudku".
Usilujeme o takové řešení, které přinese vlastníkům lesů pomoc při odborné správě jejich majetku, reálnou pomoc při uskutečňování lesnických činností a možnost získání finanční podpory na péči o les. Jak se ukázalo, zejména v době mimořádných situací a kalamit je tato pomoc nezbytná.
Jedná se o koncept ověřený v zahraničí - funkční systém dobrovolného sdružování jako pomoc drobným vlastníkům lesů, kteří se nemohou o svůj les sami starat (bez omezení vlastnického práva) např. ve formě službového spolku. Členovi spolku zůstávají plně zachována všechna práva a povinnosti vlastníka lesa, pro všechny členy spolku funguje jeden odborný lesní hospodář, kterého si vyberou členové spolku, člen spolku objednává a platí konkrétní sjednanou službu v pěstební nebo těžební činnosti. Rozsah činností spolku pro každého člena stanoví individuální smlouva (může to být i prodej dříví, zastupování člena před orgány státní správy lesů, zajištění příspěvků a dotací apod.
Jinou, vázanější" formou může být hospodářský spolek, který je vhodnější pro větší i menší vlastníky za "normální" situace. K pozemkům členů má práva a povinnosti vlastníka lesa spolek, který hospodaří v lesích svých členů na základě pachtovní smlouvy.
O podpoře sdružování vlastníků lesů malých výměr hovořily již Zásady státní lesnické politiky z roku 1994, následně i Národní lesnický program II. v roce 2008 a následovaly další strategické dokumenty. Tím posledně schváleným je Koncepce státní lesnické politiky do roku 2035 a Aplikační dokument k její realizaci. Lesy k našemu životu nezbytně potřebujeme, pomozme tedy jejich vlastníkům vytvořit takové podmínky, aby o ně mohli pečovat a nebyli nuceni své rodinné stříbro prodávat.