Lesní majetek města Český Brod představuje přibližně 820 hektarů pozemků určených k plnění funkcí lesa. Jedná se o souvislý lesní komplex lesa v údolí řeky Šembery na katastrech čtyř jiných obcí. Součástí správy je areál hájovny ve Vrátkově s ekocentrem a provozem na výrobu palivového dříví. Jak hospodařit v městském lese v době klimatické nejistoty? Jak obtížné je čelit tlaku zvěře, zajistit ekonomiku majetku, naplnit literu zákona i očekávání návštěvníků? Nejen o tom, ale také o paradoxu daně z nemovitých věcí jsme s Janem Kopáčkem hovořili. V části věnované Ekocentru Vrátkov jej doplňuje Alena Kunclová, která vysvětluje, proč má smysl ukazovat dětem les nejen jako místo odpočinku, ale také práce a odpovědnosti.

Městské lesy Český Brod fungují jako organizační složka města. Je to pro lesní hospodaření výhoda, nebo spíše komplikace?

Jan Kopáček: Je to obojí. Jsme součástí městského úřadu a spadáme pod odbor životního prostředí, stejně jako Ekocentrum Vrátkov. Zázemí města nám pomáhá hlavně s administrativou – účetnictvím, mzdami, zadáváním zakázek nebo většími dotačními projekty. Na druhou stranu se musíme řídit městskými procesy, které někdy nejsou tak pružné, jak by provoz lesa potřeboval.

Les často vyžaduje rychlé rozhodování a opakovanou spolupráci s osvědčenými lidmi. My se ale musíme řídit interní směrnicí města pro zakázky malého rozsahu: do 200 tisíc korun lze objednat přímo se zjištěním ceny obvyklé, mezi 200 a 500 tisíci probíhá poptávkové řízení a nad 500 tisíc klasické výběrové řízení. U lesnických prací, například při nasazení harvestoru, se limit 500 tisíc korun překročí rychle. Máme-li prověřenou partu, která odvádí kvalitní práci a zná prostředí, nemůžeme jí práci jednoduše zadat, i když bychom chtěli. Při kalamitě sice existuje možnost výjimky, ale i tu je třeba zpětně obhájit a nechat schválit radou města. Limity jsou přitom stejné jako před patnácti lety, takže inflace jejich reálnou hodnotu výrazně snížila. Administrativně se s tím dá naučit žít, z hlediska provozu lesa to ale ideální není.

Neuvažuje město o změně právní formy městských lesů?

Jan Kopáček: Když jsem před patnácti lety nastoupil, působil zde pouze správce, pěstební i těžební činnosti zajišťovala jedna firma na základě smlouvy. Postupně se podařilo převést provoz do vlastní režie. Městské lesy si dnes práci organizují samy, najímají živnostníky, prodávají dříví a rozhodují o sortimentech. To považuji za velký úspěch a ekonomicky to znamenalo výrazný posun. Dalším krokem, o kterém se již nějakou dobu uvažuje, by mohlo být určité osamostatnění lesů a ekocentra jako jedné organizace. Není k tomu ale zatím politická síla. S ohledem na aktivity ekocentra a možnosti čerpání dotací uvažujeme spíše o příspěvkové organizaci města než o klasické obchodní společnosti.

Jak velký majetek spravujete a jak je personálně zajištěn provoz?

Jan Kopáček: Lesní majetek tvoří přibližně 820 hektarů lesních pozemků, další související pozemky a areál hájovny ve Vrátkově, kde sídlí také ekocentrum. Jde v zásadě o souvislý lesní komplex. Vlastní zaměstnanci pokrývají jen část provozu. Tým městských lesů tvoří správce, adjunkt, mechanizátor, pracovník výroby palivového dříví a pomocná pracovní síla. Těžební a pěstební práce zajišťují převážně prověření živnostníci. Ekocentrum má tři pracovníky, což v přepočtu odpovídá dvěma plným úvazkům, a využívá také externisty. Některé programy jsou dotované, jiné musí pokrýt část provozních nákladů.

Jak jsou městské lesy kategorizovány?

Jan Kopáček: Naprostá většina majetku je v současnosti vedena jako les hospodářský. Ochranného lesa máme přibližně 7,7 hektaru; jde zejména o extrémní svahy, skály, rokle a žulové stráně. Na těchto plochách se hospodaří velmi omezeně, v podstatě jen nahodilou těžbou tam, kde je zásah nutný kvůli škůdcům nebo bezpečnosti. Podali jsme však žádost o přeřazení přibližně 550 hektarů do kategorie lesa zvláštního určení.

Co vás vedlo k žádosti o změnu kategorizace lesa?

Jan Kopáček: Především vodohospodářská a rekreační funkce našich lesů. V údolí se nacházejí vrty pro Český Brod a okolní obce; zhruba 150 hektarů leží v ochranném pásmu vodního zdroje I. stupně a další plochy mají podle nás zvýšenou vodohospodářskou funkci. Celý majetek je navíc výrazně rekreačně využíván.

Významnou motivací je také daň z nemovitých věcí. Ročně za ni platíme přibližně 400 tisíc korun, z toho asi 250 tisíc jedné obci. Pro lesní majetek naší velikosti je to citelná částka. Zkoušeli jsme s obcí jednat o snížení koeficientu, ale nebylo to průchozí. Obec je zadlužená a nechce se dobrovolně vzdát části příjmů. Z jejího pohledu je to pochopitelné, z pohledu vlastníka lesa – paradoxně také obce – je však problematické, že veřejně přístupný les s řadou mimoprodukčních funkcí nese takovou daňovou zátěž.

Podle mého názoru by se za les daň z nemovitých věcí platit vůbec neměla. Les plní veřejné funkce, které výrazně přesahují jeho produkční hodnotu: slouží k rekreaci, sběru hub a pohybu po cestách, má vodohospodářskou, klimatickou i environmentální funkci. Vlastník nese náklady na péči a zároveň umožňuje veřejnosti les využívat. Za to ale nedostává žádnou náhradu nebo platbu. Daň pak působí jako sankce za vlastnictví lesa a jeho správu.

Uznání vodohospodářské nebo rekreační funkce prostřednictvím kategorie lesa zvláštního určení může hrát roli také v bodovém hodnocení žádostí o dotace, například na lesní cesty nebo návštěvnickou infrastrukturu.

Jaká je druhová skladba městských lesů?

Jan Kopáček: Na majetku převládá 3. dubobukový lesní vegetační stupeň. Druhová skladba je vyrovnaná mezi jehličnatými a listnatými dřevinami. Z jehličnanů převažují smrk a borovice, dále jsou zastoupeny modřín, douglaska, vejmutovka a další dřeviny. Smrk tvoří zhruba třetinu porostů, borovice kolem patnácti procent. Smrk v posledních letech výrazně zasáhl kůrovec, nyní se ale situace zklidnila. Aktuálně se více objevují borové souše, místy také modřínové z důvodů sucha.

Jaký způsob hospodaření u vás převažuje a jaká je vaše dlouhodobá pěstební vize?

Jan Kopáček: Pokud nás nebudou zásadně ohrožovat kůrovcovití škůdci nebo jiné kalamity, rád bych hospodařil podrostním způsobem a na vhodných místech uplatňoval výběrné principy. Budoucnost vidím v pestrém a stabilním lese. Je zřejmé, že monokultura není cesta, která by obstála při změně klimatu a dalších extrémech.

Změnil se i můj pohled na habr. Dříve jsem ho vnímal spíše jako dřevinu, kterou je třeba potlačovat, dnes ho používám jako stabilizační prvek. Neznamená to rezignovat na produkci kvalitního dříví. Habr může být příměsí, se kterou se pracuje, a pěstebními zásahy lze porost směřovat k cílovým dřevinám tak, aby byl stabilní a zároveň dával ekonomický smysl.

Dobře zde rostou modříny, douglasky, duby a buky. U buku mám určité pochybnosti z hlediska ekonomického zhodnocení, protože zpracovatelský průmysl ho zatím nedokáže vždy využít tak, jak by lesníci potřebovali. Buku však bude v lesích přibývat, a tak doufám, že se jeho zhodnocení do budoucna zlepší. Lesník nechce pěstovat palivo. Cílem je kvalitní dříví, kulatina, truhlářské sortimenty a tam, kde to dává smysl, prodej v aukcích nebo dražbách.

Do jaké míry využíváte přirozenou obnovu?

Jan Kopáček: Podíl přirozené obnovy u nás přesahuje dvě třetiny obnovovaných ploch. Ještě nedávno jsme měli zhruba dvacet hektarů holin, dnes jsou to asi tři hektary. Část z nich tvoří plochy, na nichž se čeká na přirozenou obnovu nebo které ještě nejsou formálně vykázány jako zajištěné.

Nejsme však v horských podmínkách a buřeň je zde agresivní. Když se plocha nechá bez zásahu, rychle zaroste. Přirozená obnova proto není bezpracná varianta. Vyžaduje správné načasování, ochranu kultur, pěstební zásahy a především zvládnutí tlaku zvěře. Dříve platilo, že co se neoplotilo, nevyrostlo. Borovice trpěla vytloukáním, smrk okusem, stejně tak modřín a douglaska. Snížení tlaku zvěře je proto pro naši pěstební strategii zásadní.

Máte vlastní honitbu?

Jan Kopáček: Po několika letech plánování a vyjednávání máme  konečně vlastní honitbu o výměře necelých 700 hektarů, kterou zhruba z 95 procent tvoří les. Důvodem byl dlouhodobý nesoulad mezi pohledem lesníka a myslivce. Neplnil se plán lovu srnčí zvěře a nebyla reálná možnost situaci změnit. Ve staré honitbě se lovili hlavně srnci, zatímco holá zvěř prakticky ne. Na přibližně 1 500 hektarech se při vlastním lovu ročně ulovilo jen dvacet kusů srnčí zvěře. Z pohledu obnovy lesa to bylo nedostatečné.

Zkoušeli jste situaci řešit prostřednictvím státní správy myslivosti?

Jan Kopáček: Státní správa je v tomto ohledu v podstatě bezzubá. Byl jsem členem mysliveckého spolku a snažil jsem se apelovat na vyšší lov, ale dlouhodobě se nic zásadního nezměnilo. Nakonec mi došla trpělivost a udělali jsme logický krok – vytvořili vlastní městskou honitbu. Nešli jsme cestou likvidace spolku, ale dohodou. Honitba se rozdělila na dvě části: lesní část zůstala převážně městu, pole původnímu spolku.

V prvním roce existence vlastní honitby jsme ulovili kolem sta kusů srnčí zvěře, přibližně šedesát prasat a patnáct kusů dančí zvěře. Na lese je to znát, musí však jít o dlouhodobý tlak. Okolní honitby jsou spolkové a zvěř se bude do volného prostoru stahovat, takže intenzivní a cílený lov musí pokračovat. Pokud se podaří udržet tlak zvěře na nižší úrovni, bude možné omezit oplocenky a více pracovat s přirozenou obnovou a smíšenými porosty. S vlastní honitbou máme šanci sladit myslivecké hospodaření s potřebami lesa.

Jak se vám daří zajistit ekonomiku městských lesů? 

Jan Kopáček: Roční etát je kolem šesti tisíc metrů krychlových. V běžných letech těžíme zhruba čtyři až pět tisíc metrů krychlových. V nejsilnějších kůrovcových letech se těžba dostala až na deset tisíc metrů krychlových ročně, stále jsme se ale pohybovali v rámci rezervy desetiletého etátu. Ekonomicky nás v poslední době drží zejména dříví, po němž je poptávka: smrk v dlouhých sortimentech, část borovice a jednotlivé kvalitní listnaté sortimenty prodávané v aukcích. Využíváme také společný obchod se dřívím prostřednictvím SVOL obchodní. Také produkujeme vlastní štípané palivové dřevo, což výchází ekonomicky velmi zajímavě zejména v naší lokalitě se spoustou tzv. satelitů a take tím zpracujeme veškeré “odpadní dříví”. A samozřejmě žádáme o příspěvky na hospodaření v lesích.

Ekonomika lesa musí vycházet, i když město po nás nepožaduje honbu za maximálním ziskem. Městu odvádíme příspěvek jeden milion korun a zbytek jde na investice (lesní cesty, mechanizace, turistická infrastuktura atd.) 

U cenných listnatých výřezů se ukazuje, jak důležité je správné načasování těžby. Na první listopadové dražbě v Deblicích jsem měl rekordní dubový výřez o objemu kolem šesti metrů krychlových s průměrnou cenou přibližně 50 tisíc korun za metr krychlový bez DPH. Vedle stál podobně kvalitní strom, který před několika lety spadl při bouřce, rozštípal se a skončil jako palivo. Jeden pařez tak může představovat hodnotu 300 tisíc korun, druhý 15 tisíc. A to je rozdíl zásadní.

Jak do celkové koncepce zapadá Ekocentrum Vrátkov? Jaká je jeho návštěvnost a náplň? Jak je financováno?

Alena Kunclová: Ekocentrum vzniklo z poptávky po lesní pedagogice a funguje od roku 2021. Těžištěm jsou environmentální výukové programy pro mateřské školy a první stupeň základních škol. Nejsme velké ekocentrum, ročně pořádáme zhruba padesát až šedesát programů. Odpoledne prostor využívají zájmové kroužky pro starší děti, o víkendech se zde konají osvětové akce pro veřejnost, semináře a kurzy, i pro dospělé. Pořádáme také příměstské tábory.

Jezdí k nám školy z obcí a měst na trase příměstské dopravy, ale také objednané autobusy z okolních okresů – například z Kolína, Benátek nad Jizerou nebo oblasti Prahy-východ. Původně byl areál spíše třísezónní, poptávka je však velká, a tak provoz běží celoročně. 

Jsme hospodářským střediskem města, čerpáme krajské dotace na environmentální vzdělávání a osvětu. Díky nim jsme například pořídili kořenovou čistírnu odpadních vod, doplnili naučnou stezku, vybavili venkovní učebnu nebo realizovali prvky, jako je zelená střecha. Ročně k nám zavítají tisíce návštěvníků.

Čím je ekocentrum specifické?

Alena Kunclová: Většina programů vychází přímo z lesa – například Les a člověk, Poznej a zažij les, Jaro v lese, Podzim v lese, Zvířata v lese nebo práce s přírodními materiály. Nesnažíme se otevírat témata, pro která nemáme vhodné prostředí nebo potřebné know-how. Naší výhodou je, že sídlíme přímo u lesa a vedle skutečného lesnického provozu.

Děti vidí reálné činnosti, bahno, stroje, dřevo i práci lidí v lese. Nejde o sterilní ekocentrum odtržené od reality. Na malém území se tu potkává provoz městských lesů se vzděláváním. Děti si díky tomu lépe představí, že les není jen kulisa pro procházku, ale také místo práce a hospodaření.

Jaké jsou další plány ve Vrátkově?

Alena Kunclová: Město podalo žádost o dotaci z Operačního programu Životní prostředí na modernizaci hájovny a rozšíření zázemí tak, aby zde mohlo vzniknout plnohodnotnější environmentální centrum. Počítá se s pobytovými programy na tři až pět dní, zejména pro starší žáky druhého stupně. Budova by měla být moderní, ekologicky šetrná a co nejvíce soběstačná. Modernizace by do budoucna pomohla provozu i kvalitě nabízených programů.

Co je podle vás hlavní výzvou do dalších let?

Jan Kopáček: Udržet ekonomicky funkční lesní majetek a současně ho pěstovat tak, aby obstál v klimatických výkyvech, tlaku zvěře a rostoucích nárocích veřejnosti. U městského lesa se k tomu přidává veřejná správa: zakázky, dotace, daňové zatížení i očekávání zastupitelů a obyvatel. Vize tedy není jen „mít hezký les“, ale nastavit systém, v němž bude mít lesník prostor pro odborná rozhodnutí, město bude rozumět dlouhodobosti lesního hospodaření a veřejné funkce lesa nebudou pro vlastníka pouze dalším nákladem.

Alena Kunclová: Dál rozvíjet ekocentrum a lesy jako jeden celek. Chceme dětem i veřejnosti ukazovat les pravdivě: jako místo pro odpočinek, vodu a biodiverzitu, ale také jako prostor práce, hospodaření a odpovědnosti. Zároveň chceme dalším generacím předat kvalitní, pestré a stabilní porosty, ne pouze zarostlé plochy bez budoucnosti.

Děkuji za rozhovor.

Marie Růžková

(30. 6. 2026)

Lesní správce Ing. Jan Kopáček

Městské lesy Český Brod jsou držiteli certifikátu PEFC. 

Porost s prvky výběrného hospodaření.

Obnova dubu a borovice pod řídkým zápojem dospělého smíšeného porostu.

Druhově pestrá obnova lesa na ploše po kůrovcové těžbě.

Víceetážový listnatý porost s hustým keřovým patrem a přirozenou obnovou pod zápojem mateřského porostu

Rozvolněný borový porost s nastupující obnovou lesa a bohatě vyvinutým bylinným a keřovým patrem.

V posledních letech jsou v městských lesích intenzivně realizována opatření k zadržování vody a podpoře biodiverzity – tůň pod Doubravčicemi.

Singltrek pro horská kola v okrajové části lesního komplexu města je součástí budování řízené návštěvnické infrastruktury, které omezuje negativní dopad vysoké návštěvnosti lesů.

Altán na Skautské louce u rozcestníku Pod Šemberem slouží jako turistický přístřešek a obsahuje také ohniště. Projekt byl podpořen evropskými prostředky ze Strategického plánu společné zemědělské politiky.

Lesní tělocvična Uhelna u rozcestí Na Šembeře dokončená v r. 2025 nabízí dětské prolézačky, houpačku, jednoduchý workout, lavice, stojan na kola a haťový chodníček u vody.

Součástí areálu městských lesů je i výroba palivového dříví.

Alena Kuncová přibližuje cíle a poslání ekocentra Vrátkov, které je mimo jiné i dějištěm každoročně pořádané akce SVOL a jeho členů Den otevřených lesů.

Venkovní učebna se “zelenou” střechou.

Budova hájovny čeká na modernizaci, která umožní vicedenní pobytové vzdělávací programy v lese pro žáky druhého stupně. 

Aktuálně probíhá v údolí Šembery stavba tří nových tůní. Největší má mít přibližně 1 500 m², dvě menší po zhruba 80 m². Hlavní tůň zachytí část vody ze Šembery při vysokých průtocích; menší neprůtočné tůně budou zadržovat dešťovou a podzemní vodu. Rozdílné hloubky mají vytvářet různá stanoviště pro rostliny a živočichy.