„Primárně samozřejmě nejde o to, z čeho budou návštěvníci lesa doma dělat smaženici. Hovoříme tady o celkové vyváženosti naší krajiny, do které pestré lesy historicky patří a je nadějeplné, že vlastníci lesů si to uvědomují a jejich lesníci vědí, jak na konkrétním majetku postupovat, aby byli v obnově lesa úspěšní. Vůbec bych nepochyboval o tom, že vědí, co dělají. Zejména soukromé majetky, většinou šlechtické, se dlouhá staletí vyznačovaly tím, že vlastníci k lesům přistupovali zodpovědně, že pečovali o krajinu v souvislostech – nemůžete při hospodaření oddělit lesy od zemědělské půdy a naopak. Stejně tak k tomu přistupují církve, u obcí pak samozřejmě záleží na tom, kdo je právě díky volbám na radnici a jak moc naslouchá tomu, co mu odborný lesní hospodář říká.“
V republice jsou lokality, kde kvůli kůrovci zůstaly jen holé pláně. Například na Vysočině nebo na jihu Čech vlastníci lesů sází na holinách zcela nové lesy. Za jak dlouho budou moct místní obyvatelé znovu vyrazit houbařit?
V tom hraje roli hodně proměnných, například skladba lesa, nadmořská výška a další vlivy. Myslím si ale, že například tam, kde porostou břízy, bude možné sbírat třeba kozáka březového už tak za šest až osm let.
To bude laikům připadat dlouho.
Ale ve skutečnosti je to z pohledu pěstování lesa vlastně velice krátká doba, to vám samozřejmě potvrdí každý lesník. Jen pro porovnání – když si zasadíte dubovou plantáž s myšlenkou, že v ní budete pěstovat lanýže, dočkáte se první úrody za tři až čtyři desítky let, když všechno půjde dobře. Jinak ze svého pohledu záměr sázet pestré lesy určitě vítám, přimlouval bych se například za dřevinu líska obecná, která patří mezi březovité. To je velmi vděčná dřevina, která do našich lesů rozhodně patří a pokud se vrátíme k houbám, najdete poměrně rychle – tedy v řádu let - v jejím okolí celou řadu hřibovitých hub, hřib lesní, hřib koloděj a další.
Už několikrát jste zmínil v rozhovorech, že s houbami je to v posledních letech stále horší. Proč?
To je téma na dlouhý rozbor a velmi komplikované propojením různých faktorů. Houby jsou každopádně indikátorem stavu lesů. Naprosto přesně říkají – a to dokonce roky dopředu – že je nějaký problém, jak to vypadá se zásobou podzemní vody a tak dále. Celkově se biodiverzita ochuzuje, což se samozřejmě projevuje také u hub a je teď velký úkol s tím něco udělat. Lesy jsou v posledních letech ve stresu a houby na to reagují. Až na výjimečné sezóny nás v posledních letech spíše varují a zvrátit ten alarmující trend, kdy krajina vlivem klimatických změn vysychá, to je úkol pro dnešní generaci lesníků. Že by to měli lehké, to se opravdu říct nedá. Jen si vezměte počasí za posledních několik týdnů. Ještě v polovině května byla taková zima, že jsme museli přitápět. Pak najednou ze dne na den velké horko, pád dnů deště… Žijeme v období extrémních výkyvů. Houbám, stejně jako lesům obecně, dlouhodobě chybí srážky, vyrovnanost počasí. Vlastně klid, kdybych to měl shrnout jedním slovem.
Jak tedy konkrétně houby na současné vlivy reagují?
Některé druhy bohužel zanikají nebo už je není možné nalézt plošně na území, kde dřív bývaly. Podhoubí tu sice stále je a když hodně prší, můžeme se dočkat i velké úrody. Podhoubí čeká na vhodné podmínky. Ale také nebude čekat věčně, pozorujeme, že vysychá. Řada druhů hub je symbioticky spojena se stromy a keři, takže oslabený strom – ať už suchem, kůrovcem nebo nižšími houbami – znamená automaticky úbytek těchto druhů. Mizí hřibovité houby, z křemenáče březového je pomalu rarita a pěkné velké ryzce nebo holubinky, to je dnes spíše výjimka.
Pamětníci ale možná namítnou, že i ve smrkových monokulturách se dříve daly najít pravidelně celé košíky hub.
No právě. Dříve. Jenže to byly jiné klimatické podmínky než dnes, lesy měly na něco takového sílu, i když v nich převažovala jedna dřevina. Vysazovat smíšené lesy a přizpůsobit skladbu lesa dané lokalitě, to je jediná cesta, kterou se můžeme ubírat.
Češi si každý rok odnesou z lesů houby a další plody za miliardy. Čím vás osobně dokáží návštěvníci lesů, rozzlobit?
Asi tím, co naštve každého, kdo les upřímně miluje. Nepořádkem, hlučným chováním, neúctou k přírodě a hamižností. Neříkám to rád, ale bohužel – jak jsme se v době covidu otočili k přírodě zpátky, aby nám to celé vůbec pomohla mentálně přežít – tak jí toho stále málo vracíme.
Foto: Zdroj www.myko.cz