Ústava ČR, jako základní kámen našeho právního pořádku, povoluje omezení vlastnických práv pouze v nezbytně nutné míře, v případě tzv. veřejného zájmu. Právě na něj je, při formulacích zákonných omezení, často poukazováno. Věc má však dva zásadní problémy. Jednak je veřejným zájmem často nazýván zájem mocenský a největší obhájci tzv. veřejného zájmu sledují často zájem vlastní.

Často se však zapomíná na to, že veřejným zájmem je i spokojený vlastník lesa, který, nepřetěžován zbytečnou administrativou, poskytuje společnosti jak produkční funkce svého lesního majetku, tak funkce neprodukční, které společnost konzumuje nedělitelně a zcela samozřejmě, ve většině případů bez jakékoliv náhrady pro vlastníka.

Čím více se stává dřevo ekologickým materiálem, jehož produkce nezatěžuje životní prostředí, stává se také komoditou strategickou, podléhající vlivu konkurenčního prostředí. Pak může snadno nastat situace, že dřevo českých vlastníků vyprodukované v prostředí navýsost regulovaném nebude konkurenceschopné vůči dřevu, importovanému ze zemí s liberálním přístupem k vlastníkům lesů, umožňujícím téměř vždy nižší nákladovost a větší efektivitu lesní produkce.

Je proto nutné nalézt takovou legislativní cestu, která postaví české vlastníky lesů do rovnoprávné pozice vůči vlastníkům ostatních zemí EU.

Metodika komparativní analýzy

Výběr zemí zohledňuje přibližně stejné společenské i hospodářské postavení lesů, a proto zahrnuje sousední země Rakousko, Bavorsko, Sasko, Polsko. Zajímavé poznatky přináší srovnání se skandinávskými zeměmi Švédskem a Finskem, které se vyznačují vysokým ekologickým aspektem v lesním hospodářství a důrazem na jeho udržitelnost. Do výběru bylo zařazeno Švýcarsko, které se stalo významnou inspirací k zavádění jemných způsobů hospodaření, zejména využíváním přírodních zákonitostí při hospodaření v lesích.

Předmětem srovnávací analýzy byly povinnosti a omezení, které jsou z pohledu vlastníků rozporuplné, ať z důvodu omezování vlastnických práv z neurčitého důvodu veřejného zájmu, zvýšených nákladů požadovaných činností, nebo omezování rozhodování vlastníka o různých hospodářských opatření. Mezi nimi byly vybrány následující:

• povinnost lhůty zalesnění
• povinnost lhůty zajištění kultur
• povinnost výchovy lesních porostů
• omezení holých sečí
• regulace korunového zápoje
• povinnost zachování biodiverzity
• řešení podpory vlastníků
• podpora mimoprodukčních funkcí
• řešení státního dozoru nad lesy.

Do výběru legislativních ustanovení, která regulují nebo omezují hospodaření v lesích, nejsou zahrnuta taková ustanovení, která vlastník lesa akceptuje, protože je považuje za součást správné péče o les. Jedná se např. o povinnost zalesnění (sporné však jsou stanovené lhůty), hospodaření dle LHP, odborná správa lesů, ochrana lesních pozemků před odnětím, stanovení maximální výše těžby a další.

Vybraná omezení jsou hodnocena v 5 stupních (0-4), a to od stupně 0, kdy se zákon daným omezením vůbec nezabývá, přes různé intenzivní formy závaznosti až po stupeň 4, kdy je činnost nařizována, a to v určitém množstevním, kvalitativním či plošném rozsahu.

Výsledky analýzy

Činnosti, u kterých lesní zákony považují nutnost regulace, jsou seřazeny v přiložené tabulce podle důležitosti na základě společného úhrnu hodnocení jednotlivých legislativních omezení vybraných zemí (vodorovný součtový řádek). Za nejdůležitější jsou považovány podpora vlastnictví (22 bodů), státní dohled nad hospodařením v lesích (20 b.) a zajištění neprodukčních funkcí (20 b.), z hospodářských činností povinnost lhůty zalesnění (22 b.), omezení holých sečí (15 b.). Regulaci korunového zápoje prakticky neřeší s výjimkou českého lesního zákona žádné jiné legislativy.

Analýza ukázala nejen velkou diferenciaci mezi mírou závaznosti lesních zákonů vybraných zemí (vodorovný součtový řádek), ale také mezi důležitostí, kterou zákony jednotlivým činnostem přisuzují, a proto je regulují (svislý součtový řádek v tabulce).

Nejvyšší nároky z hlediska legislativních omezení klade lesní zákon na české vlastníky lesů. Následují další středoevropské země Rakousko, Bavorsko, Sasko a Polsko. Průměr těchto čtyř středoevropských zemí (18,5 bodu) je téměř poloviční hodnotou hodnocení ČR. Liberální přístup severské lesnické legislativy vůči vlastníkům lesů ve Švédsku a Finsku se nachází na konci pořadí míry regulace.

Shrnutí

1. Filozofický rozdíl v pojetí zákonů severských zemích, které vychází z podpory uvědomění vlastníků lesa, podpory jejich činnosti a rozvinuté sítě poradenství. V oblasti střední Evropy je to spíše kombinace důvěry ve vlastníkovu odbornost a kontrolu ze strany státu.
2. Jako nejdůležitější převažuje v lesních zákonech důraz na neprodukční funkce lesů, podporu vlastníků a řešení funkčního státního dozoru.
3. Hospodářská omezení a povinnosti se týkají zejména povinnosti zalesnění a omezení holých sečí. Povinnost zalesnění je ve většině zemí požadována v podstatně delších lhůtách než v ČR.
4. Zajištění kultur není na rozdíl od ČR ve většině zákonů explicitně požadováno, ale lze jej dovodit z jiných ustanovení o hospodaření v lese.
5. Povinnost výchovy je závazně stanovena pouze v ČR, v ostatních zemích ji lze dovodit z jiných ustanovení, včetně její podpory.
6. Povinnost zachování biodiverzity není s výjimkou ČR explicitně vyžadována, ale lze ji dovodit z jiných ustanovení, včetně ustanovení o podporovaných činnostech.
7. Omezení holých sečí je vyžadováno zejména v Německu, ČR a také Rakousku. Tam je však důvodem velký podíl horských lesů na stanovištích s vysokým sklonem. V ostatních zemích je plocha sečí omezena většinou výměrou nad 2 ha, která se musí ohlásit, nebo se jí zákon nezabývá (Finsko)
8. ČR je jedinou zemí, kde je státní dozor nad lesy zajišťován dvěma ministerstvy v šesti stupních. Ministerstvo zemědělství – kraje – obce s rozšířenou působností a Ministerstvo životního prostředí – Vrchní státní dozor nad lesy – Inspekce životního prostředí a její působnost v ochraně lesa. Ve většině sledovaných zemí je uplatněn buď třístupňový systém v rámci jednoho ministerstva a obecné státní správy nebo třístupňový systém lesních úřadů.
9. ČR má největší míru, počet a závaznost legislativních omezení ze všech sledovaných zemí. Srovnáme-li celkové ohodnocení míry legislativních omezení a jejich závaznosti v ČR s průměrem sousedních zemí (Rakousko, Bavorsko, Sasko, Polsko), je tato míra v ČR dvojnásobná.
10. Legislativní omezení a jejich závaznost v zákoně č.289/1995 Sb. o lesích je ve srovnání se sledovanými zeměmi tak vysoká, že může znamenat mimo jiné i obchodní bariéru pro dřevo českých vlastníků lesů na globalizovaném trhu se dřevem. Import dřeva ze severských zemí není už dnes žádnou výjimkou.

Zdroj:

OLIVA J., HRIB M., 2022. Komparace legislativních omezení a jejich závaznosti v lesních zákonech vybraných evropských zemích. Praha.