Vlastníte lesy na Prachaticku. Jedná se o rodový majetek? Můžete čtenářům Zpravodaje přiblížit příběh Vašeho lesa?
Není to rodový majetek, všechny lesy jsem si postupně koupil sám. Věnuji se profesně realitám a právu. Zpočátku pro mě byl les jenom koníčkem, nyní je to už i částečně zdroj příjmu. Svůj první les jsem koupil zhruba před 25 lety. Můj praděda byl hajný, můj děda Ing. Bohuslav Švarc byl dlouhá léta ředitelem Lesního závodu v Nových Hradech, byl to jeden z propagátorů přírodě blízkého hospodaření. Na střední lesnickou školu jsem se sice nehlásil, ale lesnictví mě přitahovalo vždycky a baví mě se neustále sebevzdělávat. Po střední zemědělské škole jsem vystudoval ekonomii na zemědělské fakultě a poté práva. Absolvoval jsem také Vyšší odbornou školu lesnickou v Písku, kde jsem získal spoustu přátel, majitelů lesů a lesníků, se kterými se nyní setkáváme ve SVOL a v Pro Silvě. Nejsem odkázaný profesionálně na výnosech z lesa, a tak si na těch svých pár desítkách hektarech můžu dovolit postupovat jako na větší zahrádce. Takových drobných vlastníků jako já, je tady (v ČR) 300 tisíc.
V poslední době roste tlak od nejrůznějších společností právě na tyto vlastníky, aby svůj les prodali a zbavili se tak starostí a povinností s vlastnictvím lesa spojených. Co byste jim doporučil?
Já bych jim samozřejmě doporučil, aby ten svůj les v žádném případě neprodávali. Les roste mnoho generací, a to že já zrovna nemám k lesu vztah, nebo nemám na jeho správu sílu a možnosti, tak to ještě neznamená, že se v mém rodě neobjeví někdo, kdo k tomu vztah mít nebude a koho to bude zajímat. Tady se nacházíme v předhůří Šumavy. Ještě v nedávné době všichni topili dřevem a najednou přešli na tepelná čerpadla, na plyn, na elektřinu a už se o ten svůj les přestali zajímat. Dříve museli pravidelně na zimu vyrobit 10-15 kubíků dřeva, nyní využívají jiné zdroje tepla. Během energetické krize ale začali nahlížet do vlastnických map, protože přemýšleli, kam by pro to polínko došli. Při drobném vlastnictví se opravdu těžko hospodaří a stát, a vůbec celkově společnost, která lesy využívá, by měly drobným vlastníkům lesa pomoct.
Jak konkrétně?
Hospodaření v lese je specifická záležitost. Je třeba vytvořit podmínky pro vznik subjektů, které budou hospodařit se společným majetkem, budou mít společnou mechanizaci, společného zaměstnance, odborného lesního hospodáře. Obecně totiž stávající systém není dobrý. Řada drobných vlastníků lesů za 30 let o svém odborném lesním hospodáři vůbec neslyšela. A to je špatně. Nevím, komu to klást za vinu, jestli OLH, který i za tyto vlastníky od státu dostává úhradu, že se jim o lesy stará, nebo těm vlastníkům, že svá vlastnická práva aktivně nevykonávají. Vznik lesnických spolků je výzvou i pro stát, aby lesy byly obhospodařovány správně. Spolky musí vznikat na bázi dobrovolnosti, při zachování vlastnictví a vlastníci musí být k jejich zakládání motivováni, musí to být pro ně zajímavé. Nejde o zakládání družstev, ale podporu volnějších spolků, které mají subjektivitu a budou vykonávat služby pro své členy. Sdružování vlastníků může být nakonec zajímavé i z hlediska společného prodeje uhlíkových ofsetů. Chci věřit, že se SVOLu podaří lesnické spolky do aktuálně otevřené novely zákona o lesích nakonec prosadit.
Na Vysoké škole CEVRO institut jste před několika lety obhájil diplomovou práci, která se věnovala vlivu státní správy na práva a povinnosti vlastníků lesů a navrhovala možné změny současného stavu. Ubírá se aktuálně otevřená novelizace lesního zákona směrem, se kterým jste spokojený?
Mé návrhy vycházejí z toho, o čem se bavíme s kolegy lesníky, o čem diskutujeme ve SVOL a byl bych rád, kdyby se řada z nich promítla právě do novely. Vzhledem k lesnatosti našeho území bych uvítal specializovaný lesní úřad s tím, že ubydou místa v dosavadní třístupňové struktuře státní správy lesů. Historicky v českých zemích lesní úřad býval a myslím, že by to bylo prospěšné. Jedná se ale o změnu, které brání neochota, obavy a velká setrvačnost lidí, a proto se do návrhu novely nedostala.
V čem tedy vidíte největší přínos novely? Které navrhované změny lesního zákona jste přivítal?
Vítám rozvolnění v přístupu k lesu. Od prvopočátku jsem kupoval téměř vydrancované lesy, v exekučních dražbách. Ocenil jsem proto snahu o prodloužení doby zalesnění. Samozřejmě ale není les jako les, nelze to stanovit paušálně, záleží na stanovišti. Tady u nás se nacházíme v prostředí, které je opravdu lesu nakloněné, vydatné srážky, obnova lesa jde téměř sama, je zbytečné do toho vnášet další energii. Vítám uzákonění platby vlastníkům za ekosystémové funkce. Náš stávající lesní zákon je k vlastníkovi lesa poměrně velmi přísný, ale benevolentní k veřejnosti. Kdokoliv může do vašeho lesa přijít, ledacos tam užívat. Pozitivní externality lesa jsou obrovské, a proto by společnost měla za to vlastníkům lesa dát určitou pravidelnou platbu na plochu. Pokud by se její výše pohybovala kolem 2000-2500 Kč/ha, bylo by to v současné době vyhovující. Když se podíváme na lesnatost lesů v ČR, zas tak velký nárok na rozpočet by to nebyl. A po zrušení ostatních dotací a snížením byrokracie v současném pojetí by se to vyplatilo i státu.
Co Vás přivedlo k hospodaření podle principů Pro Silva ve Vašich lesích?
Snažím se přistupovat k lesu a k přírodě s pokorou a pořád se učit. Je potřeba nechat přírodu, aby dělala, co umí, pozorovat a pak se rozhodnout a přizpůsobovat les k obrazu svému. Všude se nedá udělat výběrný les, ale jsem přesvědčený, že všude se dá pracovat s výběrnými principy, i když někde to jde lépe, někde hůře. Je to hra se světlem a pilou. A o tom jsou i ty bývalé selské lesy. Když lidi potřebovali dřevo na otop, vytěžili suché borovice, nebo vyřezali břízy, které jim zasahovaly do políček, nebo zlomené osiky. Pak vybrali smrk na krov apod. jednotlivým nebo skupinovým výběrem, funkce lesa zůstaly pořád zachované, nedošlo k velkoplošnému odlesnění. Mým cílem je mít les kontinuální, aby užitky z lesa byly trvalé. Co je ekologické, musí být ekonomické a naopak, jinak to nefunguje.
Co je cílem hospodaření na plochách demonstračního objektu Rejtizna na Vašem majetku?
Demonstrační objekt nepasečného hospodaření Rejtizna má celkovou výměru 10,35 ha, leží v PLO 12 Předhoří Šumavy a Novohradských hor, na převážně vodou ovlivněných stanovištích. Jedná se zejména o mladé porosty, kde jsou prováděny pouze výchovné zásahy. Cílem hospodaření na většině pozemků je druhová a věková pestrost, ale i udržení a případné zvýšení biodiverzity. Zbytky po těžbě nechávám v lese a některá obtížně přístupná místa jsem rozhodl neobhospodařovat vůbec.
Máte na Vašem majetku problémy se škodami zvěří?
Zvěře vysoké u nás přibývá, možná i kvůli vlkovi, který ji vytlačuje k nám dolů. Mám ale obrovskou výhodu, že mohu vykonávat právo myslivosti v našem honebním společenstvu. Do lesa chodím lovit rád, ale zapálený lovec nejsem, rád se někdy jenom kochám a flintu beru jenom na jasnou ránu. V dnešní době není o myslivost mezi mladými lidmi zájem, nedaří se je pro tuto věc získat. Celkové povědomí myslivosti je špatné, nikde v hlavních médiích se neobjeví příznivá zpráva o myslivosti. Nemůžeme si říct, tak na toto můžeme být v myslivosti hrdí, ale za to slyšíme, že někdo se zastřelil, někdo něco upytlačil, myslivec otrávil orly apod. Veřejnost pak nemůže mysliveckou obec vnímat veskrze pozitivně. Přitom když je lesník, ochránce přírody a myslivec tatáž osoba, která vnímá faktory vstupující do lesa, krásně se to spolu snoubí.
Jak se díváte na budoucnost lesnictví?
Nejsem příznivec klimatického strašení, nicméně lidské chování je podle mého názoru třeba trochu změnit a upravit. Les je hlavní část našeho přírodního ekosystému, ale jeho neobhospodařování není řešením. Podle jedné studie Univerzity v Londýně vědci dokonce zjistili, že v lesích chráněných institucionálně byla menší biodiverzita než v lesích obhospodařovaných. Podle mě jsou cestou do budoucna druhově a věkově pestré lesy. Chodím vyprávět o lese dětem do mateřských škol a někdy mě to jejich vědomí a moudro až překvapí. Od trošku většího pesimisty se to u mě překlápí k optimističtějšímu pohledu. „Pozitivní očkování lesem“ je ale potřeba včas.
Zastihli jsme Vás těsně před odjezdem na dobrovolné vojenské cvičení. Co Vás vedlo k tomuto rozhodnutí?
Mám široké spektrum zájmů, vyhovuje mi horizontální vzdělávání, širší záběr, ne úzká profesionalizace a specializace. Všechno souvisí se vším. Aby člověk zvládl lesy, musí být fyzicky zdatný. Nejsem žádný válečník, na vojenské základní službě jsem nebyl, pro někoho možná jde o krizi středního věku (úsměv), ale člověk přece rád překonává sám sebe. Každý by měl zažít delší pobyt v přírodě, dokázat se postarat o obživu a přenocovat v krajině, umět ošetřit zraněného, zacházet se zbraní a v případě potřeby se osobně zapojit do obrany naší země.
Děkuji Vám za rozhovor.
