Představte, prosím, na začátek lesní majetek, o který se staráte.

Lesní majetek rodiny Kinských se nachází ve Žďárských vrších v okolí Žďáru nad Sázavou a jeho rozloha činí přibližně 5800 ha
v nadmořských výškách mezi 550 a 800 m. Tento souvislý lesní komplex byl tvořen převážně stejnorodými jehličnatými porosty
s dominancí smrku, ty jsou však dlouhodobě systematicky převáděny na diferencované druhově smíšené porosty. Přestavba
je realizována prostřednictvím strukturovaných probírek a vnášením jedle a buku podsadbami nebo využíváním přirozeného zmlazení všech druhů dřevin včetně tzv. pionýrských. Změna způsobu hospodaření byla zahájena již po restituci lesního majetku, a to na základě historických zkušeností z rozsáhlých kalamit ve 30. letech 20. století.

Za zmínku rovněž stojí dvě národní přírodní rezervace – Dářko a Žákova hora, které byly vyhlášeny za první republiky původní majitelkou paní Eleonorou Kinskou, babičkou současného majitele, a které dodnes patří k významným pralesním ekosystémům v České republice.

Současné lesní hospodaření je výrazně ovlivňováno probíhající klimatickou změnou. V období suchých let 2015-2020 se i u nás projevilo stresové chřadnutí smrkových porostů následované kůrovcovou kalamitou. Díky předchozímu hospodaření, které zahrnovalo využití přirozené obnovy a podsadeb, jsme však měli lepší pozici pro další vývoj lesních porostů.

Jak přistupují k péči o les vlastníci? U šlechtických rodů snad více než kde jinde platí postoj, že mají majetek pouze „půjčený“ k tomu, aby jej zvelebili a předali další generaci. Tak složité, jako dnes to však v minulosti možná ani nebylo, souhlasíte?

Pro lesní hospodaře je vždy zásadní zadání vlastníka. Rodina Kinských ze Žďáru nad Sázavou požaduje, aby hospodaření bylo přírodě blízké a vycházelo z principů trvale udržitelného rozvoje, s ohledem na produkční a ekologické možnosti dané konkrétními přírodními podmínkami lesního prostředí. To, že les může být nejen ekonomickým nástrojem, ale je rovněž důležitým prostředkem vyjádření vztahu ke společnosti, historii a přírodním hodnotám, potvrzuje již zmíněné vyhlášení dvou rezervací jakožto bezzásahových území v první polovině minulého století.

Ekonomická funkce lesa však musí být zachována, protože bez příjmů, zejména z prodeje dřeva nebude hospodaření dlouhodobě udržitelné. Dnešní společnost požaduje od lesa a lesního hospodářství stále více. Les je více navštěvován a lesní hospodář stále více konfrontován s dalšími novými společenskými požadavky. Hlavním zdrojem financování obnovy lesa, ale i jiných mimoprodukčních funkcí lesa však zůstává výnos z prodeje dříví, a to i přes různé obecné proklamace o možných podporách ze strany státu. V živé paměti máme například nedávnou negativní zkušenost se slibovanou podporou v rámci „adaptace lesního prostředí na klimatickou změnu“, která nebyla i přes několikaleté ujišťování vyplacena vůbec.

Proč je z Vašeho pohledu člověka z praxe novela lesního zákona nezbytná právě nyní?

Novela zákona o lesích je nezbytná právě v kontextu klimatické změny, pokroku v lesnickém výzkumu, ale i vhledem k rostoucím požadavků společnosti. Máme zde velmi jasnou zkušenost, že stávající velmi přísný lesní zákon nebyl schopen efektivně zabezpečit kontinuální plnění všech funkcí lesa v kůrovcové kalamitě. Naopak při srovnání s okolními státy, které mají legislativu méně striktní, byl u nás průběh kalamity výrazně horší. Proto vítám v současnosti předloženou novelu zákona, která může přinést větší flexibilitu v lesnickém managementu, ale zároveň zvyšuje odpovědnost těch, co o lese rozhodují.

Co v návrhu vítáte jako pozitivní?

Co vidím v novele pozitivního, je právě možnost volby. Stávající Zákon o lesích vychází z lesa věkových tříd, který je navázán na hospodářské způsoby pasečné. Pro lesní hospodáře, kteří mají záměr vytvářet bohatší porostní struktury a využívat spíše nepasečné modely se stává v mnoha případech nepoužitelný. Problematickými jsou například hospodářskoúpravnické postupy pro výpočet těžebních možností dle tabulkových hodnot stejnorodého lesa, či dodržení zakmenění při použití výběrných principů apod. Zároveň však novela zachovává i možnost lesnického hospodaření s využitím holosečí s tím, že byla snížena například doba obmýtí na 60 let vzhledem ke zkušenostem z kůrovcové kalamity. Starší porosty s významným zastoupením smrku na nevhodném stanovišti se staly výrazně rizikovými a je žádoucí provést jejich obnovu výrazně dříve.

Dalším pozitivem může být novelou navržené prodloužení doby obnovy, resp. zalesnění holin do 5 let, či doby zajištění do 10 let. Při obnově kalamitních holin po kůrovci je ekologicky odpovědné i ekonomicky výhodné využití probíhající sukcese. Na živných stanovištích je samozřejmě nutné zvolit postupy obnovy rychlejší, ale na to novela také logicky reaguje. Zároveň jako pozitivní také kvituji zrušení povinného podílu melioračních a zpevňujících dřevin ‘MZD‘ při obnově porostu u nestátních vlastníků. Odpovědný hospodář si důležitost podílu MZD dnes již plně uvědomuje a bude s ním pracovat i bez legislativního limitu nejen v obnově, ale následně i při výchově. Domnívám se, že pro vlastníky a hospodaře je pozitivní finanční motivace v podobě dlouhodobě jasně nastavených podpor mnohem více motivující než stávající restriktivní procento MZD v současném zákoně.

Co naopak postrádáte a proč?

Navržená novela zákona není dokonalá, ale je kompromisním výsledkem jednání mnoha zájmových stran. Co mi zde však zásadně chybí je reforma státní správy. Na začátku diskuse o novele se uvažovalo o tzv. ‘lesodohlédacích úřadech‘, které by vykonávaly nezávislý odborný dohled nad lesy všech typů vlastnictví. Nedostatečný odborný dohled byl podle mého názoru jednou příčin rozsahu kůrovcové kalamity. Určitě pozitivní by také byla systémová podpora sdružování drobných vlastníků právě pro případ různých kalamit a rovněž zefektivnění hospodaření, což můžeme vidět na příkladu Rakouska či Německa.

Ze strany MZe je často zdůrazňováno, že navržená podoba zákona rozvazuje vlastníkům lesů ruce a bude je více motivovat. Proč si vlastníci lesů podle Vás větší důvěru zaslouží?

Stávající Zákon o lesích byl koncipován velmi striktně v době restitucí. Stát se obával, že nestátní vlastníci nebudou odpovědně hospodařit. Myslím, že dnes po 30 letech můžeme si na tyto obavy odpovědět sami. Samozřejmě se našli někteří vlastníci, kteří nekonali řádně, ale v drtivé většině jsou vlastníci zodpovědní a své majetky vedou dobře. Rozhodně nenastal stav, že by státní lesní majetek byl v lepším stavu než ten nestátní.

Jak vnímáte roli SVOL v procesu přípravy návrhu novely zákona o lesích?

SVOL byl aktivním a důležitým partnerem při tvorbě novelizovaného zákona o lesích. Velmi oceňuji práci kolegů, kteří si našli v dnešní nejenom lesnicky dynamické době čas a snažili se v rámci různých kulatých stolů posunout lesnickou legislativu do 21. století. Klíčová byla bezpochyby zkušenost s proběhlou kalamitou a jejími faktickými dopady v oblasti ekonomické i ekologické.

Zjistěte více o stanovisku SVOL k novele zákona o lesích a poslechněte si podcast s předsedou SVOL Ing. Jiřím Svobodou