ÚHÚL se na přelomu roku přejmenoval na Národní lesnický institut. Vy sám jste však v rozhovoru pro Silvarium připustil, že zatím jde spíše o formální změnu názvu a změnu statusu přinesou především novely zákona o dřevu, zákona o lesích a zákona o myslivosti. Pojďme se zastavit (jakkoli je vše provázáno) - u návrhu znění novely lesního zákona.
Jak hodnotíte výsledek několikaleté práce mnoha odborníků (včetně ÚHÚL a SVOL) v této fázi? Jak dalece se ÚHÚL do přípravy novely lesního zákona zapojil?
Myslím, že stávající podoba navrhované novely představuje rozhodně krok správným směrem. Naše dlouhodobé sledování stavu a vývoje lesů potvrzuje, že obavy z nezodpovědného přístupu soukromých vlastníků, které vedly k přísné regulaci v roce 1995, se nenaplnily. Les je majetek velmi zvláštní povahy, neboť se zde střetávají zájmy soukromé a zájmy veřejné, a proto je zcela na místě, že stát zákonem stanovuje určitá pravidla a omezení, aby tyto zájmy nebyly v konfliktu. Zároveň je ale podle mne třeba, aby si i společnost uvědomovala, že významná část našich lesů patří někomu jinému než státu a že například návštěvníci lesů sbírají někdy houby na majetku konkrétní fyzické osoby. Také je na místě přiznat, že některé z uvedených celospolečenských funkcí nepřicházejí jaksi samo sebou, ale jsou výsledkem usilovné práce lesníků. A navrhované platby za ekosystémové služby považuji za součást tohoto uvědomění.
Přípravy novely jsme se aktivně účastnili, nejen v částech, které se přímo dotýkají naší organizace.
A do jaké míry při tom spolupracoval s vlastníky lesů?
Hlas vlastníků je pro nás velmi důležitý. Naším posláním je poskytovat objektivní informace o lese, přitom v lese přímo nehospodaříme, takže určitou část celkové mozaiky informací získáváme právě díky dialogu s vlastníky a lesními hospodáři, který je pro nás naprosto zásadní.
V čem vidíte největší pozitiva anebo naopak nedostatky návrhu? Je něco, co zcela zásadně postrádáte a věříte, že se do zákona ještě „dostane“ v rámci pozměňovacích návrhů?
Vedle již zmíněných pozitiv musím jako ředitel NLI rozhodně zmínit ustanovení která zřetelně ukotvují naši činnost. Tím mám na mysli hlavně lesnickou typologii a také inventarizaci lesů, na základě kterých se, mimo jiné, uskutečňují některá následná rozhodnutí veřejné správy. Beru to jako signál, že jsme dokázali díky kvalitní práci našich zaměstnanců obhájit a vysvětlit význam těchto děl. Rovněž od jednoznačnější úpravy informačního systému kategorizace lesů si slibujeme zlepšení v evidenční rovině. Při zadávání a přebírání lesních hospodářských osnov budeme usilovat o zajištění jejich stabilní kvality, čímž se zlepší jejich využitelnost mimo jiné i pro drobné vlastníky lesů.
Mezi nedostatky, které jsou aktuálně řešeny pozměňovacími návrhy, bych určitě zařadil problematiku sdružování vlastníků, myslím že kalamita v minulých letech dobře ukázala, že roztříštěná vlastnická struktura může být za určitých okolností velkým rizikem. Druhým řešeným bodem je pak podpora využívání dřeva, kterou považuji za naprosto zásadní. Dřevo je společností sice vnímáno pozitivně, ale určitě jsme v jeho využívání ani zdaleka nedosáhli jeho potenciálu. Doufám, že ustanovení lesnicko-dřevařského fondu by tuto situaci mohlo nadále zlepšit.
Diskutovaná a nezohledněná reforma státní správy lesů je jistě téma na delší povídání. V minulosti jsme se účastnili projektu, který situaci velmi podrobně rozebral, a také navrhl vhodné řešení. Bohužel se jedná o téma, které přesahuje možnosti současné politické shody.
Na rovinu musím přiznat, že příliš nerozumím umožnění pastvy v lese. V určitých speciálních případech má zřejmě své opodstatnění, ale celkově sdílím obavy svých kolegů z možných negativních důsledků.
Můžete, prosím, shrnout spíše pro laickou veřejnost svou odpověď na otázku, proč je novela lesního zákona právě nyní potřeba?
Myslím, že je nejvyšší čas přehodnotit povahu stávajícího zákona a poskytnout vlastníkům a lesním hospodářům více důvěry a volnosti, aby se mohli lépe vypořádávat se všemi výzvami. Zároveň chápu zavedení plateb za ekosystémové služby jako určité ocenění celospolečenského významu lesa a lesnictví. Těmito změnami dochází podle mého názoru ke spravedlivějšímu nastavení rovnováhy mezi společností a vlastníky lesů.
Je z Vašeho pohledu (a praxe) správným záměrem – jak Ministerstvo zemědělství často zmiňuje – méně restrikce a více motivace?
Ano, jsem o tom přesvědčený.
Ve chvíli, kdy i vědci říkají k lesnictví, že staré učebnice přestaly platit a nové ještě nikdo nenapsal... co podle vás bude zásadními faktory v obnově lesů po kůrovcové kalamitě a jejich adaptaci na klimatickou změnu?
Myslím, že je všem jasné, že zásadním faktorem bude právě klima. Nejistoty spojené s jeho vývojem a zejména s jeho krátkodobými výkyvy pak představují opravdový oříšek pro všechny, kdo si uvědomují svoji odpovědnost vůči budoucím generacím. Musíme zajistit, aby námi obnovované lesy byly co možná nejodolnější, dostatečně adaptované na budoucí změny a podporující bohatost biodiverzity. Naším společným úkolem je také zajištění dostatečné podpory dřevoprodukční funkce, protože dřevo podle mne znamená materiál budoucnosti, jehož přínosy nejsou ani zdaleka plně objeveny a využívány a věřím, že jeho role ve společnosti bude nadále nabývat na významu.