Oba označené zákony byly připraveny a schváleny jako součást zásadních změn právní úpravy povolovacích procesů podmiňujících využívání území k lidské činnosti, zejména činnosti stavební, jejichž společným leitmotivem byla snaha o zavedení principu „jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko“. Tyto změny byly vtěleny zejména do nového stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb.) a navazujícího zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. I když jde o předpisy schválené ještě za funkčního období předchozí vlády, byl jejich obsah (především v případě nového stavebního zákona) po volebním úspěchu Pětikoalice významným způsobem pozměněn, což bylo spojeno i s odkladem jejich účinnosti. Převážná část ustanovení nového stavebního zákona (dále „stavební zákon“) tak nabyla účinnosti dne 1. 1. 2024, přičemž „naplno“ se jeho ustanovení začala v praxi aplikovat po skončení přechodného období trvajícího od 1. 1. do 30. 6. letošního roku. Totožný mechanismus pak platí i pro ZJES, který je s novou úpravou stavebního práva úzce provázán, což se projevuje již ve vymezení účelu JES, které má sloužit k zajištění veřejného zájmu na ochraně životního prostředí jako celku a přispění k udržitelnému rozvoji „při rozhodování v řízení o povolení záměru podle stavebního zákona“ nebo „navazujícím řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.“

I když se původní koncept předkladatelů „jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko“ nepodařilo ani zdaleka naplnit, mělo by zavedení JES přesto přinést zjednodušení rozhodovacích procesů při povolování činností majících dopad na životní prostředí a jeho složky. JES totiž nahrazuje většinu (Ministerstvo životního prostředí uvádí 26) dílčích rozhodnutí, souhlasů, vyjádření a závazných stanovisek vydávaných podle jednotlivých složkových předpisů v oblasti ochrany životního prostředí (těch je dle MŽP 9 včetně lesního zákona) u záměrů, které podléhají povolování podle stavebního zákona nebo posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb.) JES ovšem nenahrazuje podkladové akty z oblasti životního prostředí ve všech případech, např. u záměrů nacházejících se ve zvláště chráněných územích, evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech budou i nadále vydávána samostatná stanoviska nebo rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody. K zajištění jednotné aplikace ZJES vydalo MŽP dne 30. 9. 2023 pod č.j. MZP/2023/280/769 metodický pokyn k zavedení jednotného environmentálního stanoviska do praxe správních orgánů, který má cíl předejít výkladovým nejasnostem; jeho text lze nalézt na webových stránkách MŽP na adrese OK-Vestnik_rijen_priloha_20231101.pdf

Bez ohledu na to, jaký typ správního úkonu nahrazuje (zda souhlas, rozhodnutí, závazné stanovisko či povolení), se JES nevydává jako samostatné rozhodnutí, nýbrž zásadně jako závazné stanovisko podle § 149 správního řádu. To mj. znamená, že proti nevyhovujícímu JES není možné se bránit podáním samostatného odvolání či jiného řádného opravného prostředku – ty lze uplatnit až proti „výslednému“ rozhodnutí, které bylo na základě JES vydáno a kterým bude nejčastěji povolení (resp. nepovolení) záměru podle stavebního zákona.

K vydání JES jsou příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, MŽP a újezdní úřady. O tom, který z označených orgánů bude JES v konkrétním případě vydávat, rozhoduje povaha povolovaného záměru. MŽP vydává JES tam, kde je příslušné k posouzení záměru podle zákona č. 100/2001 Sb., krajské úřady zejména tam, kde jde o zbývající záměry podléhající posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb., záměry s potřebou výjimky z druhové ochrany a záměry postihující pozemky určené k plnění funkcí lesa o rozloze přesahující 1 ha, újezdní úřady vydávají JES pro záměry ve vojenských újezdech a ve všech ostatních případech svědčí příslušnost k vydání JES obecním úřadům s rozšířenou působností.

JES se vydává buď samostatně na základě žádosti nebo v rámci řízení o povolení záměru podle stavebního zákona. U záměrů povolovaných podle stavebního zákona musí být součástí žádosti dokumentace pro povolení záměru. Komunikace mezi žadatelem, stavebním úřadem a správním orgánem příslušným pro vydání JES je primárně elektronická, a to prostřednictvím portálu stavebníka (Portál stavební správy).

Pokud žádost netrpí vadami, musí být JES vydáno bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání úplné žádosti s možností prodloužení o max. 30 dnů. Tam, kde jsou k vydání JES příslušné obecní úřady s rozšířenou působností, pak musí k vydání JES dojít nejpozději ve lhůtě pro vydání koordinovaného závazného stanoviska podle stavebního zákona, což je 30 dnů s možností prodloužení. Pokud JES nebude v zákonné lhůtě vydáno, uplatní se fikce zakotvená do § 178 odst. 3 stavebního zákona, podle níž „nevydá-li dotčený orgán vyjádření nebo závazné stanovisko ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek.“ Tato fikce se ovšem použije pouze u záměrů povolovaných podle stavebního zákona, nikoliv tam, kde jde o JES vydané namísto závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. To, zda došlo k vydání JES fikcí či nikoliv, je přitom možné ověřit v portálu stavebníka.

Pomineme-li JES vydané fikcí, platí pro jeho obsah a právní význam v základu totéž, co pro každé závazné stanovisko – bude-li záměr z hlediska vlivů na dotčené složky životního prostředí shledán jako přípustný, bude JES souhlasné, v opačných případech bude nesouhlasné. V zájmu zajistit předvídatelnost obsahu JES umožňuje zákon žadateli, aby svůj záměr projednal s příslušným orgánem ještě před podání žádosti v rámci tzv. předběžné konzultace. Při ní by měly být žadateli poskytnuty informace k náležitostem žádosti a dalším souvisejícím okolnostem tak, aby bylo možné JES vydat bez zbytečného odkladu po podání žádosti.

Z JES vyžaduje, aby JES mělo dvě součásti, a to závaznou část a odůvodnění. V závazné části musí být kromě obecných náležitostí vyžadovaných správním řádem, což zahrnuje i výrok o souhlasu či nesouhlasu, obsažena i identifikace záměru a podkladové dokumentace a stanoveny podmínky pro povolení záměru, je-li JES souhlasné a umožňují-li stanovení podmínek právní předpisy, na jejichž základě se JES vydává. Součástí odůvodňující části JES pak je odůvodnění přípustnosti nebo nepřípustnosti záměru z hlediska všech dotčených složek životního prostředí, odůvodnění jednotlivých podmínek pro povolení záměru a výčet jednotlivých správních úkonů, namísto nichž se JES vydává.

JES musí být po vydání zpřístupněno způsobem umožňujícím dálkový přístup. Jeho platnost je časově omezena na 5 let ode dne vydání. Tuto lhůtu je možno na žádost žadatele prodloužit závazným stanoviskem nejvýše o 5 let, a to i opakovaně, pokud nedošlo ke změně okolností rozhodných pro jeho vydání.

Zavedení institutu JES bylo zohledněno i v ustanoveních lesního zákona, který byl zákonem č. 149/2023 změněn hned v několika ustanoveních, jelikož lesní zákon, jak bylo řečeno, patří mezi 9 složkových předpisů, v jejichž rámci má JES nahradit dosud roztříštěné rozhodovací procedury jediným správním aktem. V případě záměrů povolovaných podle stavebního zákona a záměrů podléhajících posouzení podle zákona č. 100/2001 Sb. tak bude JES napříště vydáváno namísto:

• souhlasu s dělením lesních pozemků, při kterém by výměra jednoho dílu měla poklesnout pod 1 ha podle § 12 odst. 3,
• rozhodnutí o odnětí či omezení pozemků plnění funkcí lesa podle § 16 a
• souhlasu s dotčením pozemků určených k plnění funkcí lesa podle
• 14 odst. 2 lesního zákona.

To bylo ve všech třech případech zohledněno zařazením výslovného konstatování, že příslušný správní akt se nevydává, jedná-li se o záměr vyžadující JES. U záměrů vyžadujících odnětí pozemků plnění funkcí lesa bude v JES stanovena i výše poplatku za odnětí. V návaznosti na to pak byla upravena i kompetenční ustanovení lesního zákona nacházející se v jeho § 48, 48a a 49. Za zmínku stojí, že v případě souhlasu s dotčením pozemků určených k plnění funkcí lesa podle § 14 odst. 2 lesního zákona zákon č. 149/2023 Sb. zúžil tzv. ochranné pásmo lesa z dosavadních 50 m na 30 m. Tato změna však nemá žádnou bezprostřední vazbu na JES, nýbrž je projevem dlouhodobé snahy umožnit rozvoj stavební činnosti i na úkor lesa a jeho vlastníků.

S ohledem na řadu nejasností, které jsou s JES spojeny, bude až s časovým odstupem možno zhodnotit, zda se jeho prostřednictvím skutečně podařilo snížit administrativní náročnost povolovacích procesů při zachování existující úrovně ochrany lesa a bez negativního dotčení práv jeho vlastníků, nebo se spíše naplní bonmot „mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.“

JUDr. Ing. Martin Flora

4. 8. 2024