Lesní zákon v § 20 odst. 5 stanoví, že organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat pouze na základě oznámení orgánu státní správy lesů, které musí být předloženo nejméně 30 dnů před dnem konání akce společně se souhlasem vlastníka lesa a údaji o místě a termínu akce, předpokládaném počtu účastníků a způsobu zajištění. Konkrétní parametry, při jejichž naplnění se na určitou akci použije režim upravený v označeném ustanovení, zákon ovšem nestanoví a vyčerpávající odpověď na tuto otázku neposkytla ani judikatura a právní doktrína, tj. komentářová literatura. Z dikce zákona je zřejmé, že jak v případě hromadných, tak v případě organizovaných akcí musí jít současně o akce sportovní, což znamená, že naplnění znaku hromadnosti či organizovanosti není samo o sobě postačující. Za „sportovní“ je pak na místě považovat každou akci, při níž je provozován, resp. vykonáván, sport, jak je tento pojem vyložen v § 2 odst. 1 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, v platném znění. Aby tedy bylo možné akci označit za sportovní, musí být jejím cílem, resp. alespoň jedním z jejích cílů provozovat nějakou formu tělesné činnosti mající za cíl „harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů rekreačně nebo v soutěžích všech úrovní“. S ohledem na to nebudou organizovanými nebo hromadnými sportovními akcemi v lese akce kulturní, osvětové či výchovně-vzdělávací povahy (koncerty, divadelní představení, exkurze, přednášky, akce lesní pedagogiky apod.). Z § 1a odst. 1 zákona č. 114/2001 Sb. zmiňujícího potřebu podpory „sportu a turistiky“, jakož i ze zákazu pořádat nebo organizovat „sportovní, turistické nebo jiné“ veřejné akce mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody obsaženého v § 16 odst. 2 písm. q) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, dále vyplývá, že za sport není v právním prostředí ČR považována turistika. Za hromadné či organizované sportovní akce tedy není možno označit ani akce turistické, a to bez ohledu na způsob jejich organizace a počet účastníků (typicky organizované pochody). Tento závěr odpovídá účelu komentovaného odstavce s ohledem na skutečnost, že při konání turistických akcí je riziko poškození lesa pouze zanedbatelné.

U akcí, které budou s ohledem na svůj cíl odpovídat parametrům sportovních akcí, je pak nutno vždy posoudit, zda vykazují znaky „organizované akce“ nebo „hromadné akce“, popřípadě obojí. K vymezení těchto znaků přitom lze jen obtížně využít definice obdobných pojmů obsažené v jiných předpisech, neboť tyto definice zpravidla úzce souvisí s věcným zaměřením příslušné právní úpravy. Příkladem může být například definice „organizované akce“ podle § 20 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, která se týká akcí organizovaných za účelem prodeje. Současně je ovšem zřejmé, že stanovení znaků „organizovaných“, resp. „hromadných“ sportovních akcí nemůže být založeno ani na gramatickém výkladu, neboť při jeho použití náleží za „organizovanou“ považovat každou akci, jejíž konání a průběh není výsledkem spontánních, nýbrž předem naplánovaných a následně řízených procesů; rysy hromadnosti pak mohu být s ohledem na zásadu „tres faciunt collegium“ shledány u všech akcí s účastí nejméně tří osob. To ostatně naznačují stanoviska orgánů ochrany přírody (srov. https://www.krnap.cz/poradani-hromadnych-akci/) k výkladu pojmu „hromadná veřejná akce“ použitého v § 16 odst. 2 písm. q) OchPřKr, podle nichž „hromadnost není totéž co velké množství, hromadná může být i akce, které se zúčastní jen několik osob. Hromadnost je nutné chápat spíš jako opak individuálnosti.“ Při použití jazykové výkladové metody naplní podmínku hromadnosti a organizovanosti v zásadě každá sportovní akce.

Cílem zákonodárce však zjevně není dosažení stavu, kdy budou úřednímu dohledu a souhlasu vlastníka lesa podléhat i sportovní akce, které sice nesou rysy organizovanosti či hromadnosti, ovšem které jsou bezvýznamné z hlediska potenciálního ohrožení nebo poškození lesa jako složky životního prostředí i z hlediska ochrany práv vlastníka. Typickou ukázkou takových akcí jsou cyklistické výlety organizované v rámci (mnohdy značně početné) skupiny přátel a známých po zpevněných lesních cestách, popřípadě obdobné (například běžecké) akce organizované v rámci rodiny. V jejich případě se uplatnění procesních požadavků vyplývajících z komentovaného ustanovení jeví jako nepřiměřené i pro jejich obtížnou splnitelnost; tyto akce jsou zpravidla organizovány s minimálním časovým předstihem. Na druhou stranu je třeba za organizovanou, resp. hromadnou sportovní akci v lese oprávněně považovat pořádání veřejných závodů a soutěží, které vedle potenciálního poškození lesa jako složky životního prostředí i jako majetku mohou vlastníka lesa ve významném rozsahu omezit při výkonu jeho vlastnického práva například tím, že po dobu konání závodu (soutěže) bude reálně znemožněn výkon některých činností při hospodaření v lese.

Je tak zřejmé, že vymezení obsahu neurčitého právního pojmu „organizovaná nebo hromadná sportovní akce“ musí být vždy založeno na kombinaci výkladových metod a na vyhodnocení individuálních okolností jednotlivého případu. To odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 7. 11. 2012, č. j. 9 As 129/2011-92, při výkladu obdobného pojmu „hromadná veřejná akce“ podle § 16 odst. 2 písm. q) zákona č 114/1992 Sb., v němž označený soud zdůraznil také potřebu „při posuzování povahy každé jednotlivé akce … přihlédnout nejen k povaze místa, v němž je akce pořádána, ale rovněž ke konkrétním okolnostem pořádané akce, jejich průběhu, charakteru a organizaci akce.“ Při hodnocení, zda sportovní akce má, či nemá charakter akce organizované či hromadné, budou rozhodující zejména tato kritéria:

• veřejnost či neveřejnost (akce určené pro veřejnost budou mít v zásadě vždy charakter organizované nebo hromadné akce),
• druh sportu, resp. zamýšlené sportovní aktivity [organizovanými nebo hromadnými akcemi budou vždy ty akce, které jsou z povahy věci spojeny s potřebou udělení některé z výjimek podle § 20 odstavce 4 nebo s rizikem poškození lesa (typicky motoristické sporty)],
• velikost plochy dotčené sportovní aktivitou (zvyšující se rozloha dotčené plochy zvyšuje riziko vzniku poškození lesa),
• charakter plochy dotčené sportovní aktivitou (jinak bude hodnocena akce probíhající na účelových komunikacích, popřípadě k tomu určených hřištích a rekreačních plochách, jinak akce realizovaná v lesních porostech),
• předpokládané množství účastníků včetně diváků (zvyšující se množství diváků zvyšuje riziko vzniku poškození lesa),
• délka trvání akce a
• nejhorší následky pro les a lesní prostředí, které může akce reálně vyvolat.

Volnost, kterou lesní zákon při výkladu nabízí, ovšem neotevírá prostor pro správní svévoli. Naopak by orgány státní správy lesů měly neurčitý právní pojem „organizované nebo hromadné sportovní akce v lese“ interpretovat spíše úžeji, aby vyhověly principu in dubio pro libertate (srov. nález ÚS ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06). Za „organizované nebo hromadné“ by tak po vyhodnocení popsaných kritériJí měly být považovány pouze ty sportovní akce, u nichž je riziko vzniku majetkové nebo ekologické újmy na lese mimo pochybnost vyšší než při obvyklém výkonu práva obecného užívání lesů.
estliže na straně orgánů státní správy lesů je při výkladu pojmu „organizovaná nebo hromadná sportovní akce v lese“ na místě spíše zdrženlivost, měl by pořadatel akce zvolit přístup zcela opačný a v pochybnostech, zda jím připravovaná akce podléhá oznamovací povinnosti, její konání vždy oznámit. Jen tato obezřetnost jej uchrání před možným vznikem přestupkové odpovědnosti.

JUDr. Ing. Martin Flora, Dr., advokát

Podrobně také viz Lesní zákon, Komentář, autorů Martin Flora, Jiří Staněk, Ivana Průchová, nakladatelství C. H. Beck,2022
21. 3. 2023